EKO centrum Vrátkov
Naše mateřská škola navázala spolupráci s EKO Centre Vrátkov, které naučnou a prožitkovou formou seznamuje děti s lesním životním prostředím a vztahy v něm.
A jak to vše probíhalo? Ráno jsme přišly do naší školky jako každý jiný den, ale byly jsme oblečené do lesa s pohodlnou obuví, v batůžku jsme měly pláštěnku, kdyby počasí bylo deštivé a paní kuchařky nám připravily do batohu dobrou svačinu. Ve dvojicích, jako velké děti, jsme vykročily směr autobusová zastávka u ZŠ. Paní učitelky nám vysvětlily, jak se správně chovat v autobuse, usměvavého řidiče jsme při nastupování do autobusu pozdravily a pohodlně jsme se všichni usadily. Poprvé jsme se školkou jely MHD a zvládly jsme to všichni na jedničku.
Když jsme vystoupily ve Vrátkově, čekal nás první úkol. Najít cestou lesem do EKO Centra veverku a také sovu v korunách vysokých stromů. Procházely jsme lesní stezkou, v nohách nám šustělo spadané listí a my jsme tiše pozorovaly krásu vrátkovského lesa. Dřevěnou veverku jsme našly na rozcestí, jenže sova se nám dobře schovala. Ale nakonec na nás vykoukla na konci stezky, kde již čekal pan průvodce.
Cestou jsme se malinko unavily, a tak jsme se musely nejdříve posilnit svačinou v hezkém prostředí klubovny s krbem a praskajícím ohněm.
"Děti, pojďte ke mně" - volala na nás veverka Zrzečka s panem průvodcem. Poslechly jsme a pohodlně jsme se usadily na podložky a začalo interaktivní povídání s veverkou. Už víme, z čeho vyroste strom, že kořeny dávají stromu vláhu a jak jsou důležité větve stromů. Proč některé stromy mají jehličí a některé zase listy, které na podzim shazují na zem. Na okamžik jsme se i proměnily v tančící listy, hledající si ve větru místo k usednutí. Veverka nám také vyprávěla, která zvířátka bydlí v okolním lese, čím se živí a jak můžeme zvířátkům pomoci s potravou zvláště v zimě, když je les zahalen do sněhové peřiny.
Co jsme ale opravdu nevěděly, že si veverky vzájemně kradou oříšky, které si na podzim schovaly do zásoby. Zahrály jsme si hru "Najdi schovaný oříšek" a moc nás to bavilo. Teď už stačí vzít si list stromu, papír a voskovku a barevný podzim máme pro maminku i na papíře.
Rozloučily jsme se s malou veveřičkou a s milým panem průvodcem jsme vyrazily do hlubokého lesa. Cestou jsme nasbíraly spadlé kaštany a žaludy pro mlsné srnky, pozorovaly radostné dovádění daňků, srnců a velkých jelenů v dřevěné ohradě a cestou jsme narazily na asi unaveného slepýše, který uprostřed lesní stezky usnul. Raději jsme ho přesunuly do měkkého mechu, aby ho někdo náhodou nepozorný nezašlápnul. Došly jsme až k bublajícímu potůčku, kam chodí zvířátka pít, u krmelce jsme vybraly na obrázkách dobrůtky, které zvířátka jedí a také ty, které jsou pro ně naopak hodně nebezpečné. V lesní školce jsme pak učily rozlišovat druhy jehličnatých stromů. Naše cesta končila u veliké stoleté lípy, jejíž mohutný kmen byl tak široký, že jsme měly co dělat, abychom ho společně obejmuly.
"Děkujeme, a na shledanou na jarní procházce vrátkovským lesem. To budeme pozorovat probouzející se přírodu. Už se moc těšíme"
